Samotná (smutná) paní, 2. díl

3. listopadu 2006 v 10:40 |  x_pribehy a poviedky_x
Něco ji donutilo otevřít oči. Někdo po ní hodil malinkatý kamínek sebraný z cestičky. Rozhlédla se kolem se, když najednou spatřila bandu svých spolužáků, kteří ji zrovna neměli v oblibě. Byla pro ně jen pouhý blázen, přízrak který je otravuje. Smáli se jí, ukazovali si na ní prtem a povídali si o ní jen to špatný. Amy, tak se dívka jmenovala, rychle dopsala do deníku větu: "Já vás všechny tak nenávidím!!! ", pak ho rychle schovala do batohu a utíkala. Spolužáci se vydali za ní. chtěli ji sebrat deník, o kterém se šířili velký fámy. Prý si tam Amy píše hříchy, které na ní byly spáchány a kdo by si za ně zasloužoil trest. Jedině ona věděla že to není pravda. Do svého deníku si psala své zpovědi. Vlastně to byla jediná věc, která jí přinášela pocit úlevy, aniž by si ubližovala.
Běžela po cestě a nevěda kam se má před nimi ukrýt. Kluci byli rychlejší než ona. Sice byla štíhlé postavy, ale v dlouhé sukni se jí neutíkalo příliš dobře. Po téhle cestě snad ještě nikdy nešla, napadlo ji. Kdoví, kam jen vede. Když se jí zdálo, že se jim ztratila, zleva přiběhl nejrychlejěí z nich a srazil ji na zem. Bránila se, odkopla ho od sebe a on se skutálel z malého kopečku. Hbitě vstala a utíkala dál. Uběhla asi dvěstě metrů, když vtom se naštestí prudce zastavila.
Podívala se dolů... Stála na konci útesu nad mořem. Útes byl vysoký asi 50 metrů. Udělala pár kroků a vrazila do přibíhajících spolužáků. Cítila se velmi ztísněně. "Co po mě chcete?!? " vykřikla zlostí. Několik se uchichtlo, ale nejstarší z nich - Honza, se ujal slova. "My? Co my chceme? Aby jsi vypadla z tohohle světa a nechala nás být. Ale nejdříve nám ukaž co máš v batohu." A snažil se jí vyrvat batoh z ruky. "Nechte mě být. Vždyt já po vás taky nic nechci, tak proč mě nemůžete nechat jen tak být?!?" Zase jí odpověděl Honza. Byl nejstarší a neodvážnější z nich, proto se stal nečím jako jejich velitelem. "Protože nás baví týrat lidi. A ty jsi k týrání úplně stvořená. " Rukou ji vzal za bradu - " Ta tvoje něžná tvářička, copak by asi řekla tomu, když by se na ní objevilo několik krvavých šrámů. To už by asi nebyla tak bílá." Amy si pomyslela, co je to za bandu hlupáků, ale necjtěla, aby jí nijak ublížila. Nechtěla už vůbec nic. Nechtěla už ani žít. Vytrhla se Honzovi z jeho sevření , naposledy se pohlédla po těchto lidech. Lidech, které nikdy neměla potkat. Otočila se, pohlédla do dáli. Spatřila krásný západ slunce. Potom už jen udělala několik kroků, a začala se propadat do říše zapomnění...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wanny Wanny | 23. února 2007 v 18:30 | Reagovat

božéééééé!!!!!!!!!:-´(  tho je táááák smutný!!!!:-(

2 tereror tereror | 27. března 2007 v 18:23 | Reagovat

týjó...chudák cholka.jsem ráda,že píšeš,že sis to jenom vymyslela,ale přesto se tyto věci stávají:-(

3 sabeth sabeth | Web | 4. dubna 2007 v 20:42 | Reagovat

ja zbozbujem tieto smutne pribehy:(

4 Crying Black eyes Crying Black eyes | 22. dubna 2007 v 10:26 | Reagovat

aj ja,sabeth

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.